MOC V OBRAZECH - KIM ČONG-UN X ANDREJ BABIŠ

Představitelé totalitních režimů 20. století si byli vědomi základního předpokladu úspěšné ideologické propagandy. Hrdina dokáže mnohem efektivněji ztělesnit důležitá ideologémata a mnohem rychleji zapůsobit na široké masy než jakákoliv prohlášení, školení či stranické programy. Kim Il-sŏng byl právě takovou personifikací idejí. "Bezpříkladný vlastenec, národní hrdina, nepřemožitelný vojevůdce s ocelovou vůlí..." Vícehlasný chór severokorejské prolhané propagandy dopomohl zmrzačit každý aspekt severokorejského života a postupně zotročil celý severokorejský lid. Tento chór propagandy zní v KLDR dodnes a bohužel ho můžeme slyšet i v českých luzích a hájích.

Na konci roku 2011 započala politická kariéra Kim Čŏng-una i Andreje Babiše. Oba nynější "vůdci" potřebovali rychle legitimizovat, pošpinit druhé a uchlácholit lid o jejich výjimečnosti. Severokorejský mocenský aparát využil k legitimizaci nového vůdce a jeho "správných názorů" veškerá masově dostupná média. V tomto prvním kroku měl Kim Čŏng-un výhodu. O podmanění médií se postaral jeho dědeček Kim Il-sŏng za pomoci sovětských bratrů již v roce 1945. Andrej Babiš ale nelenil a zanedlouho si za účelem šíření propagandy koupil největší českou mediální společnost. Jak poznamenává francouzský historik a filozof Jacques Ellul: "Účinná propaganda musí být celostní a musí obsáhnout všechny zdroje umožňující machinaci s lidmi." Samozřejmě dvojhlas "vůdců" zněl skromněji. Podřídili jsme si média, aby psala pravdu... a nic než pravdu.

Kimův i Andrejův obraz byl najednou přítomen v každodenním životě. Na stránkách novin, časopisů, v rozhlasových i televizních vysíláních hlásali primitivní propagandistická hesla, která v srdcích unavené společnosti libě rezonovala. Byli všudypřítomní, vševědoucí a vševidoucí. Vůdci, kteří dovedou zemi k blahobytu. Spasitelé národa a lidé, kteří obětují svůj osobní život v boji za svobodu, za lepší budoucnost a štěstí občanů. Svou vykonstruovanou laskavostí a dobrotou se stávali jakýmisi národními mecenáši. Jejich média je začala obestírat aureolou lidového hrdiny. Stačilo, aby se Kim či Andrej někde ukázali, okomentovali prostředí a média ihned zveřejnila fotografie s článkem, jak vůdci pomáhají ve všech oblastech. Nebyla to jejich dobrota či genialita. Oba si dobře uvědomovali, že z hlediska upevňování moci je čas od času nutná i přítomnost fyzická. Objevit se na veřejnosti jako člověk, ač výjimečný, přesto obyčejný, z masa a kostí. Po vzoru ostatních diktátorů začali podnikat proslulé inspekce, v rámci kterých se spokojeným úsměvem kvitují modernímu vybavení institutů, továren či podniků. Samozřejmě doprovázeni kontingencí novinářů a spolupracovníků, jelikož je nutné neustále zaznamenávat jejich geniální návrhy. Oba se tak během pár let stali mediálními experty skoro na všechno.

Být správným vůdcem však znamenalo i předkládat "ovládané" společnosti kodex preferovaných ctností, které slouží jako dogmata nové občanské společnosti. Kim Čŏng-un měl i v tomto velkou výhodu. Jeho dědeček Kim Il-sŏng i tatínek Kim Čŏng-il byli velmi důslední v dobývání hegemonie ve výkladu dějin. Během jejich vlády byly z historie vymazány malé i velké prohřešky. Kim Čŏng-un nastupuje na pomyslný trůn jako vůdce bez jediné chyby. Ani skartovací komanda po roce 89, ani Andrej dějiny přepsat nestihl a musel tak čelit své minulosti. Co si budeme povídat, spolupráce s STB byla, je a vždycky bude v rozporu s kodexem ctností. Andrej tak využil další severokorejské výpůjčky. Převedl všechny své hříchy na nepřítele a věnoval velké prostředky na to, aby přesvědčil veřejnost, že zákeřní špinaví kolaboranti šíří lži, číhají za každým rohem, ale on je opravdu tou největší personifikací ctností, která tato země nabízí a potřebuje. Část veřejnosti tomu uvěřila, stejně jako tomu uvěřil kdysi severokorejský lid.

Bureš je mrtev - ať žije Babiš ! ! !